Jo. Život je těžký a prokousat se jím dá práci. Člověk stárne a pozoruje, jak se jeho mysl mění (pokud nejste dement, tak to jistě cítíte také). Dáte si večer kávičku (granko) a zamyslíte se nad tím, jaký smysl měl doposud váš život. Já jsem si tu kávičku dávat nemusel, páč prakticky nad ničím jiným nepřemýšlím. Jsem hold člověk, který stále potřebuje něco více. Někdo, kdo potřebuje pořád něco dokázat. Dlouhé večery jsem dumal a litoval, že můj život je takový jaký je, i když je naprosto perfektní. Spousta kámošů, rodina pohromadě a na bydlení jako takové si taky nemohu stěžovat.
Asi mi to bylo souzeno nad tím tak přemýšlet, protože jsem byl snílek. Neustále. Pořád si tvořil ty nejlepší sny pro mě. Tehdy mi došlo, že mám těchto aleternativních světů tolik, že by byla škoda se s němi s někým nepodělit. Inu, začal jsem psát. Komiksy, scénáře, povídky a knihy, avšak jen málo z toho se podařilo dokončit a ještě míň kdy spatřilo světlo světa.
Ale pak se objevil. Přímo jako záře z nebe. Kdy jsem měl už chuť hodit toto řemeslo na věšák a nechat toho všeho. Možná bych to vážně udělal, ale objevil se Stephen King, který mi otevřel svůj příběh a sdělil mi, jak se dostal ke psaní on a prozradil mi spoustu věci, které by se mi mohly v tomto řemesle hodit. Dal mi novou chuť do tvorby. Ve stejných chvílívh jsem měl tu čest poznat Ter, člověka se stejným zájmem, který doposud se mnou nikdo nesdílel (Mám na mysli tvůrčí psaní. Takže Crazzy, pokud toto čteš neber si to špatně. Odteď budeš dostávat každou blbost, kterou napíšu).
Tedy uzavřeme tímto můj příběh a dejme těmto stránkám šanci vyniknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat