Když se řekne život, co vás napadne? Většina lidí v tom vidí jen povinnost. Jsou to stroje. Vzdělání, práce, důchod, smrt. Celý život se vlastně starají jen o to, aby měli co do huby. Ano, tak to tu bylo a tak to tady bude. Musí to tady být. Svět se bez tohoto stereotypu neobejde. Ale co to je pak za život, když jen pořád děláme to, co dělají všichni a my v tom pokračujeme, abychom nevyšli z řady.
Táta jednou řekl: „Práce je ten nejzoufalejší způsob, jak si vydělat peníze.“ Pod pojmem peníze si zde můžeme představit jakýkoliv příjmy. Pro neandrtálce to bylo jídlo, v pozdějších dobách první mince a další platidla. Peníze jsou naše žrádlo a my máme pořád hlad. Jsme nenasytní a chceme více a více. Někteří jsou tlustí, jiní jsou hladový. Já se ptám, proč jsou jiní hladový a další tlustí? Je to v lidech. Ti tlustí jsou ti úspěšní, ti, co se nadřeli, aby byli tlustí. Ti hladový jsou lenoši. Jsou to jenom líné opice.
Lenost je náš největší handicap. Naše největší prohra. Je to věc, se kterou se musí bojovat. Nepřítel. Lidé ho nechají, aby si s nimi dělal, co chce, ale to nesmí! Musí bojovat! Musí ho zničit! Musí žít! Jít si za sny a pořádně se nažrat! Musí dosáhnou toho, aby si žili, jako prase v žitě. Musí vyhrát.
Jen tehdy můžete říci, že žijete, že jste si vědomi toho, k čemu jste stvořeni. Není to práce, kterou nám vyberou rodiče, není to ta otrocká práce, aby jste měli co do huby, ale je to ta práce, která vede ke snům. K vítězství! Když vám život dává, berte. Když vám život nedává, berte taky!
Žádné komentáře:
Okomentovat