Hrdinové nevymřeli!

Řekněte, jaká je na světě spravedlnost, když ti, co za nic nemůžou, zemřou a ti, co by měli zemřít, zůstávají naživu. Mluvím tu o případu ze Žďáru nad Sázavou, kde já sám žiju, a proto pro mě byl incident z tohoto dne poměrně otřesným.

Chvilku po osmé hodině raní, kdy se do jedné ze škol(Obchodní Akademie) dostala šestadvacetiletá žena, začal pro řadu studentů boj. Žena s nožem napadla jednu studentku, které přišel na pomoc šestnáctiletý Petr. Ten na následky bodných ran podlehl a žena si vzala jinou studentku, jako rukojmí. Vyjednavač přišel s tím, že se vymění s drženou dívkou, žena okamžitě na nabídku přistoupila a při chvilce nepozornosti byla žena zneškodněna taserem.

Jo, trágédie to jest. Já jsem Petra neznal, jen vím, že jsem jeho tvář někdy viděl. Co vím od lidí, byl to komik, bavič třídy a všech, co ho znali. Jeho smrti bude škoda, ale zemřel se ctí, tak jak se má. Zemřel při chránení své studentky a já doufám, že mu bude udělena cena Michala Velíška. Hrdinové nevymřeli.

Na internetu se bleskem objevila řada peticí, která chce obnovit trest smrti a tak dále. Ovšem, tato žena by jsi nic jiného nezasloužila, ale vzhledem k okolnostem (žena vykřikovala, že chce, aby ji policisté zastřelili, jinak že rukojmí zabije) by jí dali to, co sama chtěla. Já bych osobně byl pro nějakou doživotní práci v nějakém dole, kdyby tento trest existoval. Ovšem to, co mě štve nejvíce je to, že když tak chtěla zemřít, proč nestáhla ten nůž na sebe a zbytečně tak přivodila trápení všem, co Petra znali.

Já jsem vždy věřil, že na světě existuje nějaká spravedlnost. A nemluvím tu jen o té, kterou zařizují lidé, ale o jakousi spravedlnost přírody. A když nás taková spravednost nestihne během života a vrahové budou žíti, tak stále doufám, alespoň ve spravednost posmrtnou. Doufám, že alespoň ty duše špatných hnijou v koutě, zatímco hrdinové září na obloze. Asi bychom měli zkontrolovat oblohu, protože tam se někde směje nová hvězda. Čest tvojí památce, Peťo.